stránky ochotnické divadelní společnosti TADEÁŠ GULÁŠ

Říkáme tomu pořád Živý Betlém, ale ona je to už víc Vánoční hra. Ta letošní opět byla u kapličky na návsi, opět za šplouchavých zvuků svařeného vína a chroupání perníčků. A opět s koledami a skvělým školním sborem Quodlibet z Dobřan.

...připomíná spíše profesionální scénu. Opona jak na Národním, velké zázemí, prostor pro pár set diváků. Ostatně slavné plesy Sokolů z Valchy, kterým tenhle kulturně sportovní svatostánek patří, by mohly vyprávět.

Útulný sál novoveského hostince nám přirostl k srdci. I díky pomoci a bratrské ochotě zdejšího obecního úřadu (díky místostarosto Ivane Krausi!!) jsme si to s Kašpárkem a rolničkou opět užili.

A to už podruhé. Loni sice dorazil na slavnostní ukončení návštěvnické sezóny - tedy Zamykání kláštera - větší dav lidí, ale zájem byl i tak. Opět úžasná atmosféra v kapli, kde jsme hráli, opět spousta atrakcí pro děti i kmety, proudem tekly párky, buřty, pivo, lázeňské oplatky, medovina i sborové melodie souboru učitelek z horšovskotýnské ZUŠky. Kdo rád dobrodružství, mohl nechat oči na výcviku koní Jardy Seidla z Ptenína u Merklína.

Ale i na náměstí. Maminy (jestli je tam i nějaký taťka, tak ať promine) z občanského sdružení Budulínek na tom měly zásluhu první zářijovou sobotu. Na náměstí zorganizovaly přehlídku divadel pro menší i větší prcky. Spolu s Tadeášem se představila i skvělá loutková divadla, počasí bylo "ííáá" a diváků plno. V Dobřanech se lidi umí bavit a nejen divadlem. O další zajímavý novinky přitom v Dobřanech není nouze. Kdo rád kino a ještě k tomu to trojrozměrné, jaké mají zatím nejblíž v pražském IMAXu, tak se může těšit od prosince.

Kdo to nepoznal, tak "tam tam ta dááá, tam tam ta dááá" je Mendelsonův svatební pochod, a to značí, že sobota 23. srpna se stala Radkovi a Vlastičce osudnou.

Rokycanští ochotníci obnovili tamní ochotnickou tradici, ochotnický festival, s nadšením ochotníků překonali neuvěřitelné organizační potíže a na světě byl Divadelní festival Rokycany 2008.
Na prostranství u fary to vypuklo v palbě místních ostrostřelců (uši zaléhají eště dneska). Spolu s Tadeášem se představili i stejně skvělí divadelní nadšenci z Březnice a strhující rodinka Kikinčuků.

Pokud by někdo ještě týden před premiérou náhodou zavítal na Tadeášovu zkoušku, sázel by 1:100, že premiéra naší nové pohádky na Mezinárodním folklórním festivalu v Plzni zkrátka nejde stihnout. Leč soudržnost soudružského kolektivu a téměř stachanovské nasazení dokázaly divy. A to byl prosím ještě k tomu pátek Třináctého!
Kašpárek, Honza a zakletá princezna zamakali líp než česká jedenáctka na fotbalovém Euru, a tak jsme novinku mohli dle plánu poprvé představit na slavném folklórním jevišti v Plzni U Branky ctěnému diváctvu.

Na to, že ráno před masopustním srazem onemocněl akordeonista a museli jsme pak vystačit v průvodu s bubnem a foukací harmonikou, dopadl letošní fašaňk nadmíru skvěle. Dalo by se říci, že vytyčený plán soudružského obveselení jsme splnili na nějakých 150 procent. Včetně večerního tance v hospodě na návsi.

Letošní Živý Betlém ve Lhotě už nebyl tak živý jako v minulých letech. Teda přesněji řečeno nebyl vůbec. Místo notoricky známé story o těhotné Maruš, která nemá se svým starým Pepou, kde kosti složit, betlémské hvězdě, jesličkách, atd... nacvičil tentokrát Tadeáš pro potřeby předvánočního zpívání koled na lhotecké návsi samostatný vánoční příběh o ševci Bonifácovi.